Honzo, já přece nechci nic slyšet. Já jsem tu jen na začátku postřehl zopakovanou teorii o tom, jak je neoprávněné po lidech chtít nějakou vědomost a že je to něco proti nováčkům. A to podle mne není pravda, tak jsem se v tom duchu vyjádřil. Od té doby si na toto téma vyměňujeme a zpřesňujeme názory, protože k tomu zkrátka diskuze jsou.
Já už dneska moc žádný negativní efekt nevidím. Mně se vlastně současný stav velice líbí. Šifrárny se svou koncepcí vrátily někam tam, kde byly zhruba před deseti lety, což je celkem to nejlepší, co mohly udělat. Negativní efekt tu byl v době zhruba před čtyřmi lety, kdy byla VBPR jevem novým, který právě tehdy řádil jako černá ruka. To byla doba, kdy se stávalo, že celkem samoúčelná bezpomůckovost her byla vyzdvihována jako jejich hlavní a mnohdy jediná deviza.
A jsem, Honzo, rád, že tu zazněla otázka, jak docílit přilákání nových hráčů, chceme-li to tedy. Tak tedy, jak si myslím, že ne: Odstraňováním nějakých prvků her, které pro nováčky představují překážku. Protože překonávání překážek je samo o sobě podstatou šifráren. Jejich odstraňování je tak protimluvem z podstaty. A pokud se provede, jeho výsledkem je, že se případní nováčci učí něco jiného, než potřebují umět.
A jak tedy ano? Já vidím tři základní cesty. Dvě jsi zmínil.
Za prvé. Nejlepší cesta je kontaktní. To abychom se my, provařené ksichty, alespoň občas odhodlali opustit své übertýmy (s malým ü, nic osobního, übertýmem bylo i naše 37,5 %), pobrali nějaké kamarády s herním indexem nula nic a vzali je na nějakou kloudnou hru. Příklady táhnou. Zato soupeření s übertýmy je pro nováčky celkem repelent.
Za druhé. Dostatek her na nováčky cílených. Čímž myslím obsahem, ne tím, že budou dávat nápovědy ve výprodeji. A nemyslím si, že tuto roli mohou plnit traily. Na to jsou příliš odlišné. Vzpomeňme na to, na čem jsme se učili šifrovat my. Byly to šifry na svou dobu objevné, ale do běžné šifrárny je nejde podruhé použít, protože takové autory právem rozneseme na kopytech za recyklaci. Ale přesně na tom se to ti nováčci potřebují naučit. Proto je na místě, aby existovaly šifrárny, které alespoň zčásti rezignují na originalitu a prostě tyto historické, dobré, málokrokové, deset let staré šifry uvedou znovu v život. Navíc to odfiltruje übertýmy, protože je to prostě nebude bavit. Jestli si tedy myslím, že tohle někdo letos vzal za správný konec, tak Hradecká sova. A Hradecká sova tu nováčkovskou základnu má.
Za třetí. Konec komplikování života věcmi technického charakteru. Jsem přesvědčen, že mnohé historické zvyklosti jsou obecně uživatelsky nepříjemné. A ty nadšenec překousne snáze než ten, kdo účast na hře zvažuje. Jsem přesvědčen, že šifrárny ztrácí své nováčky kvůli historickému pravidlu o 18 letech. Protože v tom věku už má prostě mnoho lidí své koníčky pevně zakotveny. Jsem přesvědčen, že šifrárny ztrácí své nováčky kvůli systémovému riziku uvěznění v pustině. Když jsem byl já nováček, snažil jsem si hlídat možnost v krizové situaci hru opustit. Současný standard, kdy poslední brněnskou šifrárnou je Krutá (zá)krůta, protože všechny ostatní hry, které se deklarují jako brněnské, jsou ve skutečnosti desítky kilometrů od Brna, a to navíc z důvodů ukrutné tajnosti předem neznámým směrem, jsou významnějším protinováčkovským jevem než všechny semafory světa.
Tmou 16 přinesla krásnou bezpomůckovou hru, následovanou po krásné pomůckové kvalifikaci. Akorát to potom trochu popírá význam slova kvalifikace.
Souhrnné tabulky jako první přinesl právě Manuál Tmou. Chlýftým je modifikoval až později, a to, myslím, primárně jako reakci na děsně nepraktický formát Manuálu.
Ideál je hra, kde je orgům jedno, jestli mají šifry tabulkové, nebo ne. Soustředí se prostě jen na to, aby byly dobré. Nějaký tabulkovo-netabulkový koktejl z toho vyjde sám od sebe. A aby z tohoto cíle nakonec vyšel výsledek, který bude zcela tabulkový, nebo zcela netabulkový, je vlastně jedno, pokud šifry opravdu dobré jsou. Pokud je hra taková či maková prostě proto, že se to tak organizátorům dobře tvoří, tak u mě dobrý.
V době vrcholící VBPR na mne ty revoluční změny leckdy skutečně působily jako čistky. Tehdy byly hry, které si vytkly za cíl bezpomůckovost a tu realizovaly značně násilným a úporným způsobem. Tehdy jsem se na nich ptal, proč se mi to vlastně jen málo líbí, a právě tu úpornost jsem shledával příčinou. Špatný odhad a slabá invence bývá primární příčinou nepovedenosti her. Ale pokud si k tomu autoři ještě navíc programově sami sobě přistřihnou křídla pro revoluční módu, nepovedenost to znásobí. A takové hry tehdy byly. A ne, nebyla to Tmou. Roztažená křídla prostě podporují invenci sama o sobě. Dnes už takové moc nejsou. Nevnímám to opačně. Vnímám to tak, že případná bezpomůcková hra má být tvůrčím výsledkem toho, že autoři prostě vytvoří lepší šifry bezpomůckové, než pomůckové. Ne toho, že se zavrhnou lepší šifry pomůckové, aby hra byla bezpomůcková.
Síba