Ta jediná věc, o kterou bych se určitě přimlouval, by byla seřadit
písmena v kruhu normálně všechna po směru hodinových ručiček podle
abecedy a neřešit obrázky stejné kategorie naproti sobě
Možné to jistě bylo. Asi by to bylo i čistější. Myslím, že šifra
trochu utrpěla nedostatkem dobrých testerů (což se u těžkých šifer ke
konci hry stává). Ono těch informací je tam docela dost a jak to graficky
uspořádat, aby to aspoň nebylo matocí je, jak píše Aleš věda. Nebo
možná umění.
To že na kartičky umím rozmístit vždy 2×3 směry je imho netriviální
a hezké (konstrukci nechávám čtenáři jako
cvičení) a bylo tam úplně od začátku, měl jsem to v šuplíčku se
Steinerem ještě dřív, než se k tomu připletla krychle. V prvních
verzích s kostkou byly směry naproti sobě krapet víc relevantní a jedněm
testerům to pomohlo v analýze tehdejších obrázků (pročež jsme
zjednodušili obrázky). Potom jsme řešili a diskutovali, čeho si hráči
všimnou a co je potřeba napovědět, jak dostat jeden z KNP ke každému
písmenku, když je tam každé třikrát. V jedné verzi byly zkombinované
směry a KNP do jednoho obrázku, např. plakát s Reaganem byl „pravý
papír“ a Mick Jagger „přední kámen“. Nakonec se nám nejvíc líbila
varianta s UV světlem a doufali jsme, že si hráči
všimnou divného rozmístění KNP v rámci krychle nebo že pochopí jak jsme
mysleli průnik v průniku. Na hledání mezi/tajenek jsem taky spálil hodně
času (jsou tam pitomý omezení) a nezbylo tolik pozornosti pro ladění
vzhledu.
Pořadí v rámci kartičky bohužel před hrou nikdo nezpochybnil. Jenom
kdybych měl teda písmenka řadit abecedně, tak jdu asi ještě dál a
zruším i to, aby na každé kartičce byl každý směr dvakrát. Je to
akorát další podezřelá věc, co „určitě nemůže být náhoda“…