Kvalifikace nás trochu potrápila. V prvním levelu jsme nakonec měli
vyřešené všechny 4 šifry – prostě to tak vyšlo, že dvě zbývající
byly prolomené ve stejnou chvíli, takže jsme se jen rozhodovali, které heslo
poslat. Ve druhém levelu jsme měli téměř dodělané barvy z vlajkovky, ale
chyběl poslední krok, jak z toho tu dvojkovku dostat, takže jsme raději
vyřešili jiné. Stejně tak ve 3. levelu jsme se v určitou chvíli
rozhodli, že asi bude rychlejší doluštit „semafory“, než mapovat
pohledy na Braillovo písmo, nicméně v papírech jsme měli mapování docela
rozpracované. U jezdců jsem ze začátku věřil tomu, že bude hrát roli
i okénko v držátku jezdce, takže jsem si přidal trochu rukodělné práce
navíc. No a pak zajímavá věc, poslední level. Ta šifra je i statisticky
velmi zajímavá, protože nejrychlejší čas luštění měla 4 minuty, ale
řada týmů luštila více než hodinu (díval jsem se, že třeba Proudoví
krtci na ní zakysli stejně jako my). Jak je to možné? Inu, čekali jsme
něco hodně náročného, a úplně minuli pozorování, že jsou to znaky
vedle sebe na klávesnici. Vzhledem k dvojímu použitému fontu jsme pak
šifru rozebrali jako: systém dvou písmen, které jsou kódovány (nějak)
pomocí šestiúhelníků. A pak třetí písmeno, které je kódováno
nějakým jiným způsobem. Tj. hodně jsme například řešili, jak by
vypadaly znaky zakódované pomocí Brailla (v šestiúhelnících) – a
pak šedý znak ve dvojkovce (protože poslední šestiúhelník má vlastně
jen pět šedých úseků). A tak podobně. Věděli jsme, že znak kódovaný
pomocí AQ bude hodně specifický, že zřejmě je nějakým způsobem na
„okraji“ kódovacího systému. Měli jsme sepsanou i abecedu do
šestiúhelníků – skoro jak na klávesnici, ale prostě trochu jinak. Po
více než hodině jsme seděli dost sklesle u stolu, nikoho už nic
nenapadalo, bylo nám jasné, že něco fatálního přehlížíme. Ale pořád
jsme měli pocit, že šifra ve čtvrtém levelu musí být natolik těžká,
že to pozorování nebude triviální. A bylo:) Až se Michal vcelku náhodně
se strnulým pohledem zahleděl na klávesnici počítače před sebe a
zasakroval. Doluštění pak bylo v řádu 2 minut. Je to zajímavý příklad
toho, jak očekávání těžké šifry dokáže z lehké šifry opravdu
udělat těžkou:) Dík za pěknou kvalifikaci, u hodně šifer jsme měl
zpětně pocit, že poznávám autorský rukopis Vaška P. (bylo to tak?).
A těšíme se na hru…