Diskuze

Děkuji za krásnou hru s netradičními principy ..

Šifry byly krásné a rozmanité a k počtu hodně jhráčů v cíli pčispělo nemalou mírou ideální počasí (nepršelo, nemrzlo, nefoujkalo, nesněřilo .. ) Být to jinak, v cíli by bylo mnohem méně týmů.

Dramturgie byla jiná (začátek byl lehčí – ale i na jednoduché šifře se dá zaseknout) takže si myslím že si hru mohli užít opravdu všechny týmy. Ke konci dali některé šifry (9,14,17,18) zabrat a (15 a 19) potřebovala dobrý nápad a všimnutí.

Na trasa byly místy přesuny do pěkného kopce a byla tak akorát. Děkuji moc bylo to super.

Moc děkuji za precizně a nápaditě připravený ročník. Přímo na trase jsem se nejprve trochu divil, že zmizelo „Brno“, a že mi hra charakterem spíš připomíná Napalmně či Kokořínský komár (mám rád Napalmně i Komára), než „klasickou“ TMOU, takže u nás v týmu občas bylo nějaké to brblání na fyzickou náročnosti proti té šifrátorské. Ale objektivně: šifry byly hodně vymazlené, vtipné, hravé i analytické – nebyly vůbec banální, obtížnostně vlastně spíš střední, často jsme odcházeli ze stanoviště se slovy: Tak tohle bylo fakt super hezké! Abeceda 20 plus 6 luxusně využitá, to byl opravdu nápad roku! A trasa byla taky dobrá. V poslední třetině hry se nám trochu přestalo dařit (i vlivem nějakých mimo-herních okolností), ale dokázali jsme si jistým způsobem sáhnout na dno, vyburcovat se ve chvílích záseku, použít kratší přesun proti trudnomyslnosti a nakonec jsme to umlátili, i když nám třeba některá šifra úplně „nesedla“. Fyzicky jsem byl v cíli natolik dole, že jsem se vlastně ani neradoval z dokončení, doceňuji to až teď. Myslím, že se na ročník bude vzpomínat jako na ten šiframi „vstřícný“ a „neexhibující“ – tím nemyslím nutně lehký – ale prostě takový, který dokáže potěšit široký rozptyl týmů naprosto klasickým vesměs papírovým luštěním bez omáčky. Což je (jednou za čas?) moc fajn. Ony ročníky, které zase budou mlít pořadím na čele, a kde bude odměna dostat se na hranu terénu, určitě zase ještě přijdou… :)

…teď jsem si naťukal trasu… Ušli jsme 28 km. Už chápu, proč jsem byl úplně vyřízený…:) Holt roky jdou…

Ahoj, moc děkuji za super hru. Za mne je jen dobře, že první část hry byla jednoduchá, vůbec mi to nevadilo! Čekal jsem teda větší přitvrzení v druhé půlce hry, ale alespoň jsem konečně taky prošel TMOU! :) Šifry se mi líbily snad všechny, některé více (2,12,18 a samozřejmě bludiště), trasa mi přišla přiměřeně dlouhá a až na výstup na Babí lom nenáročná. Použití pomůcky 6+20 místo pomůcek taky super :)

Milí organizátoři, děkuji velmi za hru, kterou bych označila za téměř dokonalou. Jakožto šifrovací „důchodkyni“ je mi už relativně jedno konečné umístění týmu, a spíš hodnotím pocit z luštění  spolu s procházkou v lese. A měřeno tímto měřítkem se  letošní ročník nadmíru vydařil. Na začátku jsme trochu brblali, že jdeme neustále v pelotonu týmů a říkali jsme si, kdy už ta hra konečně zhoustne (spíš to byl takový závod v rychloluštění a rychlochození). Týmy jsme na trase přestali potkávat až hluboko po půlnoci. Ale zpětně viděno si říkám, že ty rychlé a jednodušší šifry byly vlastně všechny velmi krásné a jsem za ně vděčná. Díky moc, že děláte hru dostupnou i pro týmy mimo extraligu. Brno mně osobně nikterak nechybělo, terén byl moc fajn. Moc si tedy nedokážu představit, jaké by to v tom terénu bylo, kdyby pršelo, ale na to se historie neptá, bylo hezky, takže super. Ještě jednou tedy díky, a přeji hodně energie do dalšího ročníku.

Vďaka!

Myslím, že sa tento „okrúhly“ ročník podaril. 6+20 je koncept, ktorý zaujímavo prepájal celú hru. Šifry boli nápadité. Počasie vyšlo skvele. TMOUbus prišiel vhod, aj keď praskal vo švíkoch. Hru sme si užívali aj keď sa nám darilo lúštiť, ale aj vtedy, keď nie. Celkovo sa mi veľmi páčilo a napriek spánkovému deficitu sa už teraz teším na ďaľší ročník!

Díky za krásnou hru! Líbil se mi návrat k bezpomůckovosti i artefakt 6 + 20, ze šifer jsme byli vesměs nadšení (kromě 19 (samohlásky) a možná obrázku rohlíku), nejvíc se nám asi líbil start, 7 (pejsek a domeček), 18 (skládací), 10 (diskuze) nebo 11 (myš a sýr), určitě si budu pamatovat i 8 (bludiště) s parádními maskami. Obtížnost i trasa tak akorát, počasí ideální :-) Moc jsme si to užili.

Díky moc, orgové!

Moje memorables tohoto ročníku:

• Jedny jednoduché pomůcky. Spousta principů (včetně využití jinak zanedbávaných písmenek s diakritikou). Žádné „a není to semafor? nebo sedmisegmenťák? nebo…“ když přijde zákys. Boží.
• Někdy u hamburgeru nám došlo, kolik bude šifer, a čekali jsme, že spíš nestihneme projít. Nicméně nám pak šly těžší šífry trochu líp než ty lehčí a i toho vorvaně jsme nakonec udolali.
• Žádná šifra, ze které bych odcházela s pocitem, že je vysloveně zhulená a princip mi nedává smysl. To je při počtu 26 šifer úctyhodné. (Po celou dobu hry jsme nechápali, kde jsme měli vzít ten rohlík, ale to se pak vysvětlilo a chyba byla na naší straně :))
• Pocitově nebyla žádná fakt drsná (krom vorvaně, ale ten byl drsný jiným způsobem).
• Super počasí. V kombinaci s nepříliš hustým lesem jsem většinu přesunů ani nepotřebovala čelovku (a to jsme jich měli na čtyři lidi sedm) a pohled na měsíc a hvězdy posunul atmosféru zase o level výš.
• Na bludiště a masky jsem se těšila od chvíle, co jsme si přečetla zadání divoké karty. Alternativní verze hymny tiše hrající kousek před vstupem potěšila a hezky naladila. Jen mě mrzelo, že jsme při opouštění bludiště nedostali kousek sýra :D Obří maska počítačové myši.
• Muzeum, kde si člověk mohl zavzpomínat (a nostalgicky zanadávat na blikátko :D)

Taky děkujeme za velice vydařený ročník. Nižší obtížnost šifer nám rozhodně nevadila a opět jsme disciplinovaně skončili tam, kde jsme asi museli, a přitom jen pár hodin před koncem. Kratší sezení nad zákysy skoro eliminovalo obvyklé promrznutí i ranní krizi. I dvěma nováčkům v týmu (včetně jednoho šifrovačkami sotva políbeného) se v okolí nočního Brna moc líbilo. Děkujeme!

Za sebe mohu říct, že jsem si hru moc užil. Ke konci hry jsem toužil po nějaké brutální šifře, která by zamíchala pořadím, ale jiná část mě naopak doufala, že nic opravdu brutálního nepřijde. Líbil se mi IKEA návod „když nevíte, šáhněte si na dno“. Dále pak šachy, skládačka, a vůbec většina šifer. Též celková dramaturgie hry a TMOU výstavka v cíli. Kdybychom výstavce zatlačili slzu v oku dřív, jistě bychom viděli tu kurzívu/nekurzívu dřív :-) Těším se zas za rok.

Díky moc za Tmou (byť ve srovnání s posledními ročníky lehce netmářskou)!

Podobně jako ostatní bych dodal, že letošní hra určitě má potenciál nadchnout spíš hráče nebojující o úplnou špičku a to nemusí být špatně – svou přístupností, obecnou nekonfliktností, poctivou papírovostí, což nám vyhovovalo valnou většinu hry (míněno valnou většinu šifer, nikoliv valnou většinu času strávenou námi ve hře). „Těm horním 10 tisícům“ možná bude chybět něco příliš překvapivého, příliš originálního, skryté detaily a precizní sazba, popézní terénní šifra, zamotaná městská část, a pak samota v lese. Až do půl osmé ráno jsme se dobře bavili, luštili jsme týmově bez zvláštního zákysu, cítili se, jak nám to hezky jde a jdeme v rámci pořadí nad svoje poměry (čti ve srovnání s agromodelem); vyluštění šesti písmen textu po téměř pěti hodinách komedie i tragédie je taky zajímavý zážitek, který – byť bych si ho rád odpustil – nám byl vámi poskytnut. A i to se z organizátorsko-účastnického pohledu – odhlédneme-li od závodního pojetí šifrování – počítá.

Tak dík!

Ještě bych konkrétně dodal pochvalu za minimalistický pomůckoartefakt a těměřvšechny™ šifry s ním, včetně těch v první třetině hry. Chtěl bych vidět, v jaké posloupnosti jednotlivé šifry vznikaly, protože to musela být hrozná legrace, kdo ty dva papírky „podojí“ ještě více :)

Chtěla bych poděkovat za suprově připravenou hru. Pomůcku s „normální“ abecedou se podařilo vytěžit tak akorát, aniž by to spadlo do „děláme s tím na sílu všechno, co se dá“. Nejhezčí mi asi přišlo slovní domino, kde k té pomůcce bylo ještě něco zábavného okolo (doslova). Pointu cílové šifry, kdy se z „normální“ abecedy stala normální abeceda oceňuju a jsem velmi ráda, že jsme tou dobou plnili aktivitu sami a můj křik tudíž nikoho nebolel.

Z atmosféry zůstane v paměti kouzelný myší bizár v bludišti. Potěšil taky cíl s krásným výhledem na poslední stanoviště, kde jsem po dokončení hry mohla po boku ostatních hráčů předstírat, že nejsem příliš krátkozraká, abych viděla, jaký tým se zrovna blíží do cíle, a fandit.

Kdybych měla mít malou výhradu, tak bych řekla, že bych na Tmou přece jenom – neříkej to, Eliško, jsou to absurdní first příčky problems, vrátí se ti to, hůř, splní se ti to, budeš znít jako kráva – přece jenom bych na Tmou chtěla trochu víc trpět.

Neposlouchejte tyto hlasy z mojí hlavy. Bylo to hezký. Děkuju!

Ürgové, díky za skvělou TMOU. Rozdělení abecedy na samohlásky a souhlásky byl skvělý nosný koncept. Vnesení nového principu je podle mě ideální způsob, jak jde ještě dnes – po 26 letech šifrovaček v Československu – udělat originální hru.

První půlku jsem si užil nesmírně. Start s šifřičkami – mám rád, když se můžeme rozdělit na menší luštící jednotky a šifřičky padají rychle jedna za druhou. Druhá obálka odtajňující koncept 6+20 s papírovou mapou skvěle navnadila do lineární části. A pak samé hezké šifry, příjemně pomalu rostoucí obtížnost. Mimochodem, hrozně mě potěšila odbočka z ulice Tumaňanova s obří modrou turistickou značkou na rodinném domě. Na devítce konečně došlo i na zákys! V mé mysli byl dost drsný, protože tak dvě hodiny jsme se neuměli ničeho chytnout. Naštěstí se nám po třech hodinách podařilo odblokovat a umlátili jsme to bez nonogramu (že to byl nonogram napadlo Kubu v momentě, kdy jsme měli doluštěno včetně posunu o rohlík). A jedenácka pro mě byl pomyslný vrchol hry – naprosto čistá a dobře nahintovaná šifra s originální šestplusdvacítkou.

Zbytek hry v mých očích bohužel už neměl takové grády. Měl jsem nastavená očekávání tak, že konečně přijdou hluboké, komplexní šifry a další záseky, kde se budeme moct překonat, ale místo toho přicházelo čím dál víc průchodovek. Na přesunu jsme většinou šli já a Jasmínka napřed a Michal s Kubou pomaleji, a hned třikrát se nám stalo, že jsme stihli šifru vyluštit ještě než přišel zbytek týmu (což teda muselo být frustrující hlavně pro Michala s Kubou). Fakt těžké šifry jsme se nakonec nedočkali, skončili jsme kvůli časové tísni na sedmnáctce.

Byl jsem zvědavý, jak moc bude tenhle sentiment přítomný mezi hráči po hře. Zdá se, že ani moc není, takže mi přijde fajn, že se to některým právě takhle líbilo. Následující odstavec tedy berte obzvlášť jako můj osobní pohled.

Já bych se třeba jako org vykašlal na to mít přesně 26 šifer na hře, pokud to znamená, že lineární část má mít 20 šifer. To mi prostě přijde moc, těžko se tam potom vměstnávají šifry, které mediánově trvají 2–3 hodiny. Moje nejsilnější zážitky z šifrovaček jsou právě z luštění fakt těžkých šifer a překonávání záseků. Letos se nám poštěstilo tohle zažít na Zavináči, kde jsme po 5 hodinách vyluštili naprosto monstrózní šifru. Kromě TMOU si už nevybavuju, že bych to ještě někde jinde zažil. No a taky mi přijde, že při vysokém počtu stanovišť si už ani nezapamatuju celou hru. 15 stanovišť + cíl mi přijde na TMOU jako ideál.

Na závěr bych chtěl vyzdvihnout muzeum v cíli. Do muzeí moc nechodím, ale do tohohle bych chodil klidně každý den. TMOU je prostě legenda.

Měl jsem nastavená očekávání tak, že konečně přijdou hluboké, komplexní šifry a další záseky, kde se budeme moct překonat […] Byl jsem zvědavý, jak moc bude tenhle sentiment přítomný mezi hráči po hře. Zdá se, že ani moc není

Hlásím se. Za mě si můžeš udělat čárku.

Když si vypomůžu metaforou, řekl bych, že mně letošní hra chuťově nesedla, ačkoli šlo o dobře připravený, vybalancovaný, zdravý, chutný pokrm. Objektivně vzato: Nápady s 6+20 byly různorodé a hezké. Skutečnost, že se nepoužila žádná jiná kódování, aniž by se to moc podepsalo na různorodosti šifer, obdivuhodná. Šifry měly vtip. Hra byla vstřícná k týmům různých zkušenostních úrovní. Zároveň nebyla triviální. Muzeum v cíli parádní nostalgie. Prostě skvělá práce orgů.

A přesto jsem ze hry odcházel spíš zklamaný. Od té doby přemýšlím proč.

Taky si myslím, že „natažení“ hry na 6+20 stanovišť zážitku ze hry spíš uškodilo, jakkoli je to jako meta prvek hezké, pochopitelné a jako org bych tomu taky těžko odolával. Asi bych měl z takové distribuce stanovišť lepší dojem, kdyby prvních deset bylo ve městě s krátkými přesuny mezi, a přesun do terénu pak sloužil jako takové to tradiční finále. Atmosféra večerního až nočního města mi chyběla dost.

A stejně jako ty jsem čekal pár těžších šifer. My jsme si sice leckde poseděli delší dobu, ale většinou bych náš čas přičetl nepozornosti, lenosti systematizovat data (hlavně mé), nebo chybě při zápisu. Snad jenom z matematické šifry (SANITKA) jsem měl nějakou dobu ten příjemně frustrující dojem, že vůbec, ale vůbec netuším, kudy vede cesta k řešení. Proto na ni nejsilněji a takto zpětně nejraději vzpomínám.

Je taky potřeba přiznat, že vymyslet opravdu těžkou, ale stále férovou šifru je čím dál těžší. Elitní týmy jsou dneska už opravdu extrémně dobré v dešifrování, zaskočit je analytickou šifrou je velice těžké a nápadové šifry zase umí generovat ten nechtěný druh frustrace, když nápad sám od sebe nepřijde a v šifře je málo vodítek, aby se jeho zrodu dalo stran týmu pomoci.

Čím dál raději v posledních letech chodím na hry, kde je zvykem, že se mezi šiframi najde nejeden neotesaný, nevycentrovaný, na podivné znalosti nebo vlastnosti stavící nápad. Takové šifrovačky řadím mezi nejlepší a zároveň i nejhorší šifrovací výpravy, podle toho jak moc ta která podivnost orgům ustřelí. Když jen trochu: paráda, je to živé, okoření to hru. Když hodně: rozpadá se hra, pocit férovosti závodu.

Letos před TMOU jsem dokonce kamarádům říkal, že se mi na hru nechce ani moc jít. Cítím, že už to není hra úplně pro mě. Orgové TMOU už pěknou řádku let patří zároveň mezi nejlepší tvůrce šifer v komunitě. Dají si záležet, šifry odladí, obtížnost je tak akorát, aby si zahráli všichni, hra běží jak na drátkách a… já si z ní za týden už moc nepamatuju, protože šifry jsou sice objektivně hezké, ale určitým způsobem průtokové, někdy předvídatelné a v něčem těžko pojmenovatelném jsou si vzájemně hodně podobné.

Uvědomuju si, že leccos z toho pocitu jde za mnou. Je toho spousta skvělého, co si člověk může na hezky připravené hře užít a neměl bych tolik lpět na dávných pocitech spojených s těmi formativními zážitky, kdy člověk se šifrovačkami začínal a nové, zajímavé, neznámé, vzrušující pro něj bylo vlastně všechno. Ale to už odbíhám do určité formy autoterapie. Čas to tady nějak uzavřít. :)

Prostě ve výsledku orgům velký dík. Vytvořili jste skvělou a důstojnou kulatou TMOU, na kterou můžete být pyšní.

Též děkuju za hru!

A kdyby někdo dělal čárky, tak nám také víc vyhovuje méně a výživnějších šifer. Třeba loňské Vězení zanechalo víc dojmů než všechny letošní šifry dohromady.

Diky moc za hru!

Tmou mam hrozne rad. Letos u me pred hrou prevladaly dve emoce – ocekavani (prijde novy org-tym s necim radikalnim?) a obavy (bude se mi to libit?). Obavy se nenaplnily, bylo to super :).

Od Tmou cekam dve veci:

Nejdulezitejsi jsou pro me vymazlene, elegantni sifry. Tech jsme letos dostali spoustu (me oblibene: A, 2-krizovka, 11-LR) a k tomu navic uzasne nostalgicke muzeum na konci s vyhledem na predposledni sifru. A krasne spojitosti napric hrou (perigeum, autor hymny, pomucky). Jedine vyhrady, ktere me napadaji, jsou neuveritelny trojan u 9-otazniky (no co, stane se), nestastny cernobily tisk u 10-diskuze a obcasne neduhy v sazbe. Ale to jsou drobnosti, celkove fakt parada!

Druha nejdulezitejsi vec pro me je, aby me hra necim prekvapila, vyvedla z miry. Muze to byt husta vicekrokova sifra, kde si reknu „jak proboha tohle nekdo zkonstruoval“. Muze to byt posloupnost Pipi-Dlouha-Puncocha. Muzou to byt hypnoticke vodojemy nebo privoz pres Svratku. Nemel by to byt podraz typu prukazka tymu (pardon, trauma z davne minulosti :D). Letos me prekvapily 2 veci: jednak predposledni sifra, ktera pro jednou neni „zadarmo“, ale fakt se na ni da skoncit (i kdyz to asi nebyl zamer a nektere aspekty te sifry se mi nelibily, podrobneji tam). A jednak to, ze Tmou muze vypadat i tak, ze misto 1–2 masakralnich kusu je obtiznost dana vetsim mnozstvim vlastne celkem pruchozich sifer.

Takze ja jsem s letoskem naprosto spokojeny a moc se tesim, co pro nas organizatori upecou za rok :).

Moc děkujeme za hru! Čisté a návodné šifry nám nedovolily upadnout do letargie a trudomyslnosti, poháněly nás až do rána a dodávaly naději, že bychom mohli dojít. Ráno nám bohužel přece jen došly síly.

Lehčí varianta hry nám vyhovovala. Šifry nám kladly takový odpor, který bylo v našich silách prolomit, ale zároveň pro nás většinou nebyly triviální. Až po hře jsme zaznamenali a ocenili detaily, které ukazovaly, jak pečlivě byla hra promyšlená (zádrhel, perigeum, 620, 6+20 šifer).

Z šifer se nám líbily 2, 4, 11, 12, 14, 17 a 18 (kterou jsme dolušťovali až doma). Naproti tomu problémy jiných šifer se nám vyhnuly. Zejména oceňujeme, že nejdiskutovanější 19 byla až těsně před cílem, takže nás nepotkala :)

Ještě jednou děkujeme. Účast na hře byla ze svatebních darů pravděpodobně nejpamětihodnější!