Orgové, velké díky za hru. Opět skvěle vyladěná obtížnost a ve
druhé půlce pár velmi zajímavých kousků. Trasa kolem 20 km se mi zdá
v porovnání s posledními ročníky Tmou krátká (neověřoval jsem), což
nám zrovna letos vyhovovalo. Žádná šifra nám nepřišla vyloženě
zabijácká, což asi dokládá i docela vysoká úspěšnost nejtěžší
šifry (Loser 61 %, na minulém ročníku byly dvě šifry pod 50 %).
Letos jsem na sobě nepozoroval žádné známky těšení se až do chvíle,
kdy jsme s týmem zasedli k předhernímu obědu. Na startu, když zněla
hymna a v dešti se kolem repráku choulila možná pětina startovního pole,
jsem už ale zase měl ten přiblblý úsměv.
Ze série rozehřívavích šifer, která u nás skončila Myšpulínem,
zaujala transformace puzzle z 4*6 na 5*5. Připojuji se k hlasům, že
rychlost, s jakou dostávaly týmy na startu body „zdarma“, smazávala
rozdíly v luštění až příliš. Počínaje Myšpulínem začaly šifry
zajímavější a náročnější, kterými jsme se víceméně plynule
prokousali až k tradiční ranní krizi, která u nás vyvrcholila na
Páskách. Hra pro nás skončila vyzvednutím Keplera, kdy většině týmu
došly síly a motivace.
Dva nejsilnější momenty hry: První, když po krátké analýze Losera
tušíme, že chceme pracovat s fraktály, ale zatím vůbec nevíme jak, a
najednou přijde jednoduchý nápad na dělení L, po němž během chvíle
pochopíme celou, do té doby neprostupnou šifru. Druhý, když po hodinové
marné snaze interpretovat mezitajenku Pásků „běž na místo ze zbylých
čtyř o“ se Des zeptá „Kdo má svátek 3. května?“ a já vůbec, ale
vůbec netuším, jak to sakra souvisí s touhle šifrou.
