Sepsal Ivo Cicvárek, doplnil Honza a Darwin
Do stejné TMOU dvakrát nevstoupíš. Tuhle pravdu jsem si opakoval ve
chvíli, kdy jsem se po loňském dokončeném ročníku rozhodl, že se mohu po
osmi letech vrátit pro jednou k organizování. 8 let je v životě
šifrovaček dlouhá doba, očekávání hráčů zase o kousek vzrostla,
rozšířilo se množství týmů, pro které už lehké šifry nejsou výzva,
zároveň na TMOU bez nápověd stále platí, že když nevyluštíš, tak
končíš. Žádné taktizování, žádné úlevy, žádná záchrana. A tedy
žádná záchrana pro organizátory! Adrenalin největší!
O organizování navíc projevilo zájem hned několik legendárních
hráčů a tvůrců šifer. Oba Klusáčkové, po letech z ciziny se
navrátivší Lucka Klimošová i s manželem Mirkem, Darwin, Vašek Peca.
A co je obrovsky důležité: produkční část, to jest všechna povolení a
zařizování a v poslední fázi koordinaci Btýmu si na svá bedra vzaly
Karolína Bretová a Adéla Nováková, které tuhle černou práci pro TMOU
dělaly už poněkolikáté.
S Luckou si pinkáme po mailech už v listopadu a prosinci pár
konkrétních nápadů na šifry. Před první lednovou online schůzkou si
ovšem každý budoucí org vymínil, že do pořádání půjde jen tehdy,
pokud mu bude vyhovovat směr, jakým o TMOU přemýšlí ti ostatní. Takže
si každý připravuje vize mantinelů, ve kterých by rád tvořil, ale
zároveň se všichni chrání před tím, aby prozradili příliš, kdyby snad
někdo přeci jen změnil názor a rozhodl se raději hrát.
Naštěstí ten nejobecnější požadavek všech je stejný: chceme
vytvořit spíše těžký ročník, rádi bychom, aby v cíli nebylo víc než
10 týmů, nevadil by nám ani jeden až dva. Proč? Protože
projít TMOU vnímáme jako privilegium pro nejlepší výkony.
Jiná věc ovšem je, prožít TMOU! Tu možnost by měl mít
každý, kdo dá do hry energii a alespoň trochu pokročilých šifrovacích
dovedností.
Hned několik organizátorů, jako na radě Vontů v Záhadě hlavolamu,
přichází se supertajným nápadem: že by trasa mohla jít… …přes
Káznici. Inu, zjevně to viselo ve vzduchu!
Při první obhlídce
v lednu byla v Káznici poněkud ponurá atmosféra.
Honza má vizi podivného experimentálního startu, mluví o tom tedy dost
obecně, ale slibuje, že naprogramuje testovací verzi, abychom si mohli
udělat lepší představu.
A konečně já přicházím s tím, že by poslední stanoviště před
terénem mohlo být nějakým způsobem komplikovanější, aby si zahrály na
konci sil i týmy, co už na terén nemají luštitelské schopnosti.
Vycházím z toho, že loni byl pro řadu rychlých týmů průběh hry prostě
už moc snadný mentálně, drsný fyzicky, ale zároveň jsem mluvil s řadou
hráčů, kteří neaspirují na to dojít na třináctku, a kterým se to
takhle hodně líbilo. Takže bych rád spojil oba světy. Hravost i drsnost.
Jak to ale udělat, aby se vlk ambiciózních týmů nažral, ale koza
běžných hráčů zůstala celá? Konkrétní nápad je zatím v mlze.
Dohodneme i způsob týmovek – jelikož Klusáčci nebydlí v Brně,
budou většinou online. Ale před létem chceme udělat jednu víkendovku. Do
té doby se budou tvořit šifry a zpřesňovat vize.
Večerní týmovky
většinou probíhají u Klimošů.
Honza záhy naprogramoval startovní hru. Dokonce tak, že si člověk mohl
náhodně vždy vygenerovat neznámý cíl, aby šlo zadávat prompty
opakovaně. Moc o tom nepřemýšlím a poprvé najdu cíl na 13 dotazů. Ehm,
a to bych teda musel vyřešit 13 šifřiček? Přemýšlím o možnostech
hlouběji a daří se mi časem objevit cíl na 9, 8 a jednou i na 7 dotazů.
Ostatní prý začínali na 9 hned. Kecaj. Určitě kecaj! Mirek to dal na
4 pokusy?! Ale prý jen jednou. Vedeme vášnivou debatu, jestli se nám takto
pojatý start líbí. Je mi jasné, jak debata skončí: jednak sebrat tuhle hru
Honzovi by bylo jako ukrást princezně koloběžku. A za druhé je nás
několik, včetně mě, kterým to připadá skvělé. Na opačném pólu je
Lucka, kterou argumenty udoláme, ale Honza musel slíbit, že to ještě
vylepší.
Honza: Nápad byl samozřejmě „ukradený“
z Jet Lag: Hide and Seek. Líbila se mi myšlenka opustit klasické papírové
zadání a postavit hráče před úplně jiný typ problému, který se ale
taky řeší hlavou (a taky trochu nohama). Ve dřevních dobách TMOU musely
týmy třeba najít v knihkupectví konkrétní knihu, přehrát magnetofonovou
kazetu nebo se nějak dostat k internetu. Takže šlo hlavně o to, jak
startovní „minihru“ vyladit, aby to bylo tak akorát těžké, otázky
vyvážené a aby lidi neprchli ze startu příliš brzo.
Proč o tom píšu: pro letošní TMOU je typické, že každá šifra,
každý nápad prochází brutálním recenzním řízením. A na hodně
nápadech navíc ve výsledku kooperuje víc lidí. Musí se to nakonec
podstatné části týmu hodně líbit, a pokud se někomu šifra nelíbí, je
potřeba jej přesvědčit a ladit nápad tak dlouho, až se i jeho
námitky otupí.
To by mohlo být skvělé?! Jako jo! V praxi to ale znamená, že jsem jednu
šifru připravoval v prototypu asi 10 hodin, včetně obrázků. Nelíbila se
většině. Tak jsem ji 20 hodin předělával. Nelíbila se vůbec nikomu. Tak
jsem ji předělával dalších asi 30 hodin, v několika variantách.
A když jsem šifru vítězně hodil na net s tím, že teď to konečně
všechno zacvaklo, druhý den mi přistála zpráva, co že to mělo zacvaknout?
Že teď je to z půlky banální a z druhé půlky blbé. Co dodat, hodil
jsem šifru do koše. Naštěstí ne vždy to takto dopadlo. Například Honzova
šifra s rozjezdy byla na začátku brutálně těžká a do hry šla až její
asi desátá varianta. Já jsem zase přišel se skládačkou s překládacími
cípy a chtěl jsem ji taky někam na začátek, jenže v mé verzi vznikalo na
skládačce velmi komplikovaně Braillovo písmo: a sám po sobě jsem tajenku
přelušťoval 45 minut, i když jsem věděl, co dělám! Tak to by taky
nešlo. Skládačky se ujal Vašek a vytvořil mnohem lehčí jinou šifru.
A tak dále.
Jedna z prvních, ale
zdaleka ne úplně první verze Autobusů.
Prototyp „ježka“
s Braillovým písmem. Ani autor to po sobě nepřeluštil
v rozumném čase…
Každopádně to už jsme věděli, že Káznice bude 4. stanoviště. Aby
měli šanci se dovnitř podívat skoro všichni, aby nebyla okamžitě za
startem kvůli rozptylu týmů, ale abychom prostor mohli někdy nad ránem
uklidit a stanoviště opustit.
Lucka přichází s tím, že by ráda vedla trasu po hezkých vyhlídkách,
třeba na Bílou horu. Nakonec se to nepodařilo kvůli délce, ale určilo to
směr na východ. Někdo jiný upozornil, že tam je zajímavé zanedbané
území zvané bůhvíproč Hapalův park.
5. února
v Hapalovi, všude led.
Šel jsem se tam v únoru podívat a s první obhlídkou přišel nápad.
Co sem zařadit dejme tomu osmičku? Bude ještě městská, ale vlastně bude v
„džungli“, takže si užijí hráči takový drsný „předterén“.
A mohli bychom nějak využít celý park. Luštiči v týmech by mohli
luštit, „orienťáci“ hledat v opravdu nepřehledném terénu. Hra ve hře
ve ve stylu Domečků na TMOU 20, nebo schéma MHD na TMOU 13. Ale zároveň
jinak, trochu drsněji, co se týče celkového překonání.
S výše uvedenými body pak souvisí jeden klíčový. Už od počátku se
bavíme o tom, že pro TMOU 27 je ložená abeceda s Ch. Ale je to moc
očekávatelné. Co kdybychom metaforicky vzato Ch na začátku zavřeli,
hráči by ho v Káznici osvobodili – a teprve pak používali?
Přesnější obrysy to zatím nemá, ale jeví se to jako dobrý začátek
nějaké vnitřní silnější dramaturgie.
Zpět do Hapala. Hned po té první obhlídce mě napadlo, že by se z parku
dala vytvořit obří organická sloučenina plná C a H, tedy uhlíku a
vodíku. Každý atom by byl reprezentován jednou dílčí šifrou. Připravil
jsem si prototyp, zatím s několika provizorními šifřičkami (myslím, že
3 se nakonec po upgradu v Hapalovi objevily) a se zastřešující šifrou.
A vítězně přinesl na týmovku!
Bylo to fiasko! Darwin a spol. vyřešili zastřešující šifru (byla to
osmisměrka), aniž by potřebovali vyřešit jedinou šifřičku. Navíc se ta
zastřešující šifra nikomu nelíbila. Přišly asi 3 měsíce
vylepšování, než byla nakonec připravená verze, která šla na první
terénní test s externím týmem a která v principu obstála. Do té doby
ovšem přicházely od ostatních členů týmu návrhy na vylepšení:
například do parku umístit velké barevné balóny na místa atomů. Chodit
pro nápovědy do místa vazeb. V šifřičkách striktně dodržet
důležitost Ch. A pořád myslet na to, že to děláme jak pro týmy na
špici, které tady začínají bojovat o pořadí, tudíž by to pro ně
nemělo být banální, a zároveň na týmy za stým místem, které by měly
mít šanci se Hapalem proluštit k vrcholové knize. Btw. ten první
testovací tým to dal za 184 minut, ale měl některé šifřičky, které
byly hloupé a do hry nakonec nešly.
První terénní test
Hapala dopadl pozitivně.
Mezitím na týmovky přicházejí ostatní s těžkými šiframi do
terénu. Darwin přinesl budoucí Kandži, s Vaškem jsme ve dvojici a
v hospodě u piva vyluštili za 120 minut čistě, tj. usoudili jsme, že to
bude fajn zařadit před třináctkou. Třináctku donesl Honza, první prototyp
jsme ve složení Darwin, Vašek, Lucka, Mirek, Ivo téměř nedali. Téměř
teda znamená, že jsme ji dali s jednou nápovědou, ale přišlo nám to
šílené. Honza to pak měsíce vylepšoval, stále to bylo šílené, ale
zajímavé. A usnesli jsme se, že třináctka bude spíš patnáctka.
Rodinná dvojice Lucky a Mirka přinesla jednak Rozhovor, jehož první verzi
jsme v týmu nedokázali doluštit (tedy asi tak pátý krok), a Puntíky,
které se po několikanásobném zlehčení jevily jako dobrá třináctka.
Zkrátka terén byl v náčrtku hotový o hodně dřív než město, a bylo
pak dost času ho soustavně, věřte nevěřte, zlehčovat!
V březnu proběhla obhlídka kříže U chlapečka a jiných stanovišť
v terénu.
Darwin makal na koncepci Káznice. K finalizaci ducha pomohl jeden nevinný
rozhovor po víkendové týmovce, kde jsme si tuším dali nejedno pivo.
Cituji z diskuse 8. června: „Na místě startu už v době registrace
chodí disident (Chrudoš?). (herec?, někdo ze starých orgů?) Vnucuje se
týmům se svou peticí za vložení Ch do běžné šifrovací abecedy. Abeceda
bez Ch je podle něj nevlastenecká, pokažená, nematematická. Nemělo to tak
nikdy být. TMOU kdysi etablovala 26, ale to nebyl původní záměr
šifrovacího univerza. Bůh miluje všechna Ch. Povolte sňatky C a H. Vláda
tají, že Ch existuje. Země je plochá a ne plohá. Chovno zní líp než
hovno! Je zkrátka mírně šílený, zarputilý, neodbytný,
nepřehlédnutelný (možná má i pomocníky?), obchází týmy, shání
podpisy pod petici za práva CH. Orgové jsou z něj nešťastní, snaží se
ho vykázat z prostoru, Chrudoš se nedá jen tak vyhnat. Začíná hra hymnou
TMOU. Chrudoš po skončení hymny vtrhne na pódium, sebere mikrofon a snaží
se uzurpovat prostor (s pomocníky). Křičí, že hymna TMOU původně měla
být Chymna. A že Cicvárek je ve skutečnosti jen pseudonym Chichvárka (hmm,
použít to pak jako fór na šifřičce v Hapalovi?). Chrudoš je zatčen
policií (scénka?) / odvlečen orgy. Orgové dementují z pódia, že by Ch
mělo být v oficiální abecedě, upozorňují, že pravidla pro 27. ročník
obsahovala doporučení běžných pomůcek. Následná hra je pak de facto
skokem v čase, kdy už je Chrudoš bojující za práva Ch ve vězení a
hráči od něj dostávají motáky, ale stále luští bez Ch, protože jinou
pomůcku nemají. V Káznici pak Chrudoše symbolicky osvobodí a Ch se
dostává do hry… (je to v souladu s pravidly, že orgové mohou pravidla
během hry měnit).“
Jak tak koukám, až na to, že jsme se rozhodli Chrudoše předřadit před
Hymnu, je to skoro přesný rámec, který pomohl dobudovat linii Ch.
Darwin: Vsuvka ke Káznici. Líbila se mi myšlenka
šifrovacích mříží v Káznici a práce se světlem pro instalaci. Nějakou
dobu jsem vymýšlel, co s tím, a nápady byly spíš nezajímavé. Až
nakonec – týmy si ty mřížky vyluští! Co kdyby řešením šifry nebyl
text, poloha cíle, heslo, ale nástroj, který se dál použije –
šifrovací mřížka? Otevřelo to zcela nové možnosti a problémy. Co
znamená vůbec vyřešit šifru? A jak člověk pozná, že ji
vyřešil?
Počáteční nápad obsahoval čtyři mřížky,
které by fungovaly jako zámek, kde se nastavuje kód. Ale čtyři mřížky na
luštění byly moc a ani konstrukce se mi nedařila. Přišlo zjednodušení na
„pouze“ tři mřížky, čtení přes trojpísmenné obrázky. Vyrobit
3 rozdílné šifry, které kódují mřížku a struktura 8×8 z nich
nekouká, chvíli trvalo. Nechtěl jsem šifry trivializovat, padlo rozhodnutí,
že je budou týmy dostávat postupně. Nejprve něco velkého a pracného, pak
něco znalostního/nápadového a pak něco jednoduchého, co týmy postrčí.
Věděl jsem, že to bude na stanoviště 3 pro spoustu týmů dost náročné,
ale věřil jsem, že nakonec šifry prolomí…
Zvažovali jsme, zda mřížky vyrábět fyzicky.
Pokud ano, měly by se použít znovu a v naší dramaturgii bylo místo někde
okolo 10. stanoviště. Původní myšlenka na překližku byla zahozena kvůli
ceně. Mé nápady na znovupoužití nefungovaly (mřížky nic moc
nepřidávaly) a taky jsem uvízl ve stavu „Nemůžu pracovat a testovat
Káznici, protože potřebuju vědět, jaká konfigurace bude potřeba na novou
šifru.“ Nakonec naštěstí přišel Honza s Hanojskými věžemi, které
neměly nijak vysoké požadavky na mříže.
Na konstrukčně
složité šifry je u nás expertem Honza Klusáček.
Jelikož vysekání mřížek do Káznice není levné, stále chceme
vymyslet nějakou další šifru s mřížkami. Vítězí Honzovy Hanojské
věže. Jenže se bojíme, že možná budou mít hráči líc šifry
počmáraný z Káznice. Vašek začne přemýšlet, jak to udělat, aby byly
mřížky z rubové strany potištěné UV inkoustem, ale aby to fakt nebylo
vidět. Přicházejí experimenty s papíry a tiskárnami: např. na lesklém
papíru je UV tisk vidět i bez UV. Vyhrává hrubý papír, na kterém je tisk
vidět, jen když se poleje. Ale nerozmaže se a po zaschnutí zmizí.
V Káznici pršet nebude, tam to týmy dají do desek a nevytáhnou, i kdyby
lilo, doufáme. Honza pak UV využije, aby oddělil první a druhý krok
Revolveru.
Banální šifry do
Hapala vyměňujeme za pokročilejší a hned testujeme…
A další testy, a další. Asi 3 týdny před hrou usoudíme, že
některé startovní šifry jsou moc banální. Nechápu jak, ale zejména Mates
a Vašek stále nemají dost a během pár dnů vykouzlí nové skvělé šifry.
Tak skvělé, že jsem je nevyluštil, a mají ze mě legraci. Ale aspoň je pak
zjednodušili, že…
V říjnu obcházím Hapala několikrát s elektrickými nůžkami. Sice
chceme, aby zarostlý terén představoval zase trochu jiný, fyzičtější, a
pro někoho možná i nepříjemný typ orientační výzvy, zároveň bychom
byli rádi, aby se ke každému bodu ležícímu mimo cesty dalo dostat alespoň
ze dvou stran. Že jste to, hráči, nepoznali? Chápu, sám jsem občas musel
při opakovaných návštěvách stopovat pozůstatky odřezaných haluzí.
Hapal mi začal připomínat bludiště z Harry Pottera, sotva člověk někudy
prošel, keře za ním se zavřely a přesunuly na jiná místa. Přísahám!
Při jedné návštěvě dřepí u ohniště týpek v keltském oděvu a
vyptává se mě, co dělám? Mlžím (tak se říká sofistikovanému lhaní).
Že tady budu dělat hru pro děti, tak ať si někdo nevypíchne oko. Ten
chlápek je děsně milý. Říká, že vede děti a nabízí mi, že dá do
kupy partu, co mi pomůže, když mu řeknu, co a kdy přesně potřebuju?
Raději prchám! Jak můžu vědět, že to není hráč TMOU? Zablekotám
nějaké „děkuji“, a „už to mám vlastně hotové“, a mizím
v neprořezaném křoví. Tímto se neznámému muzikantovi, co hraje
v nějaké folk-metalové kapele (jo, small talk proběhl), zpětně za lhaní
omlouvám.
Když jsem řekl týmu, že máme připraveno přes 30 šifer, nějak se jim
to nezdálo. To bude míň. Pak jsme to spočítali: je jich i s cílovým
úkolem 37, neboť devítka se jako dvojkrokovka ukázala být neřešitelná,
takže jsme z ní udělali dvojšifru. 37! Ty vole, nepřehnali jsme to? Mates
tvrdí, že nikdo nedojde. Tvrdí to už od června. Ale bydlí v Jeseníku, a
proto mu nikdo nevěří, protože Seveřané jsou pesimisté a určitě tím
načichl. Já tvrdím, že dojde 6 týmů. Spočítal jsem to totiž zcela
přesně na základě z prstu vycucaných odhadů a svých zbožných přání.
Vašek si vycucal jiné číslo: 4 týmy. Ale alespoň to má podložené
organizací několika relativně nedávných TMOU, které mu připadaly
obdobně těžké.
Na den kompletovací týmovky připadla demonstrace v rámci stávky ČT.
S trochou cynismu kdesi v koutě hlavy beru své přicmrndávání na klavír
Hance Ulrychové před desetitisícovým davem jako test, zda dokážu v pátek
živě vystoupit před tisícovým obecenstvem Tmářů. Pak, už docela
hotový, jedu bušit do svorkovacího koníku. Akorát jsem ten den večer
ještě dostal botičku na auto, pohádal se, odmítl zaplatit a přišel domů
úplně vyčerpaný. To bylo úterý. Necelé tři dny do startu hry.
Kompletovací týmovku
hostil bývalý Buranteatr, dnes kulturní centrum CO.LABS.
V pátek brzy ráno obíhám Hapala, zjišťuji, že pumpičky k míčům
vytvořil někdo, kdo určitě nenafoukl ani jeden balon: za 35 minut se mi
podařilo v terénu, v tom nejhorším křoví, nafouknout jeden. Usuzuji, že
když bude jeden člověk pumpovat a druhý držet vypadávající ventilky, asi
to půjde. Dávám tedy na všechna místa jen reflexní pásky, stejně by to
teď mohl někdo nepovolaný najít. Dokončíme to za tmy.
Darwin odpoledne staví Káznici. A zjišťuje, že ne všechny powerbanky
umí nízký odběr. Takže z asi 20 powerbanek, které máme, je
použitelných asi šest. Ještě, že jsme to zjistili 3 hodiny před hrou a
máme kolem sebe šikovné lidi, kteří to zvládli vyřešit.
Je pátek před čtvrtou. Nazvučili jsme. Hymna slyšet bude, protože prý
duní až za kopec, a máme to raději ztlumit, aby si někdo nestěžoval.
A už jsou
tady.
Mezi prvními přichází Chrudošův Chlýftým. Všichni se řídíme
scénářem: trochu se na ně mračíme, že podobné recese nám mohou zmást
hráče, ale spíš je ignorujeme. S Matesem si jdeme užít písničky proti
trudomyslnosti (vybrali jsme nejlepších devět z dvaceti) a vzpomínání na
zákysy a atmosféru starých ročníků. Přesně podle scénáře nás
4 minuty před pátou přerušuje Chrudoš. Když „pochopíme, o co mu
jde“, vyháníme ho z pódia. Snažím se nemlžit (přeložte: nelhat),
když hráčům říkám, ať nejsou zmatení, a že po doznění hymny opravdu
budou pracovat s klasickými šestadvacítkovými pomůckami. Což je…
pravda!
Při hymně neřvu, aby si mohli zazpívat i ostatní, a občas nějaké to
TMOU i vynechám.
Začínáme. Pod námi
svítí město, které za chvíli vtáhne hráče do hlubin!
Mates řádí ve své slam poetry šifře, první týmy se daly do interakcí
v rámci morseovkových papírků, většina soustředěně luští klasické
šifry. Proti předpokladům se dlouho nikdo nezvedá, ale víme, že
šifřičky padají, kredity přibývají. Akorát se pár týmů nezalogovalo
heslem stanoviště.
Mates, alias Pan Fenek
a jeho slam šifra.
Odjíždíme do lesa s Noinou a jejím synem postavit celého Hapala. Ve
třech to jde vážně lépe a asi za hodinu a půl jsme hotoví. Právě ve
chvíli, kdy se první tým dostal do Káznice. Nechávám naše pomocníky na
místě a jedu do Káznice. Noina mi pak po ránu říkala mírně znepokojivou
historku. Postavili si stan uprostřed džungle, když přišel divný pán a
ptal se, co tam dělá. Řekla mu, že hlídá stanoviště šifrovací hry
TMOU. Se synem. Pán řekl, že si to vymyslela, a odešel. Po čase se vrátil
a ptá se: „Se synem? Já vám nevěřím, to není váš syn!“ Noina si je
celkem jistá, jak už to i matek bývá, že je to její syn! Naštěstí pak
přišly první týmy a pán se přestal vracet.
Káznice s hudbou a světýlky vypadá úchvatně. Horší je, že při
pohledu přes rameno jednoho luštícího týmu zjišťujeme, že odcházejí
s tajenkou PASTRNKOVA T KONEC. Darwin rychle zjišťuje, že to není jejich
chyba, ale naše. Dá se vyřešit? Dá: prvním týmům, co jsou mimo Káznici
a zřejmě se vydaly na Pastrnkovu ke křižovatce ve tvaru T, voláme a
omlouváme se za chybu. Darwin je navíc na vše připraven, vytahuje notebook,
zjišťuje, že J by se správně kódovalo skrze trojici PEL, a vytahuje
náhradní plátno a fix. Jelikož původní význam slova PEL je PYL a
zároveň Y v označení mřížek není, kreslím přímo v kapli na bílé
„plátno“ kytku a pyl. Na dotazy, proč jsem nenamaloval pel na křídlech
motýla, odpovídám: protože mě to v tom stresu ani nenapadlo.
V Káznici je příjemné teplo, před Káznicí vzniká stanové
městečko. Zdravím se konečně s celou řadou hráčů (můj domovský tým
se letos nedal dohromady, ale skoro všichni s někým fúzují).
Chlýftým v čele a
Chrudošův Chlýftým v cele.
Část týmu roznáší terén, ale časem se všichni potkáváme
v Káznici, stihneme krátkou mini-týmovku s reportováním, jak vše
běží. Čelo je cca hodinu za odhadem kyborgů, medián také, ale není to
kritické. Do Káznice začal proudit v podstatě konstantní přítok týmů,
něco mezi 20–30 za hodinu. Odchody jsou také plynulé, takže se Káznice
nepřehušťuje, stanové městečko venku se zároveň zatím spíše
obměňuje. Snad to tak poběží i nadále. Víme, že na mřížkách asi
někdo skončí, ale pořád doufáme, že by to mohlo být pod 30 týmů, a
že se tedy většina hráčů dál do hry podívá – nakonec neprolomilo
mřížky 21 týmů, které vyzvedly šifru 3 Zásek. Je možné, že někoho
zastavila už ta, o tom nemáme statistiky, neboť po diskusích jsme se
rozhodli na S nedávat kódové slovo. 21 týmů je každopádně snesitelné,
byť soucítíme s každým týmem, který luštil a nevyluštil. Ale to je
také léta smyslem TMOU. Sáhnout si na dno, třeba už na začátku, smířit
se s tím a za rok se překonat!
S Mirkem se jedeme podívat do Hapala, podle předpokladu různé týmy
přistupují k šifře složené ze šifer různě. Fascinuje mě tým, který
nemá zatím žádnou nápovědu z terénu, ani vyluštěné heslo, přesto
sémantickou analýzou odhalil, že TO bude alkohol.
Přesunujeme se na Klíčenku, kde si to zatím rozdávají o prvenství dva
týmy: Übertým a Přizdi. Fandím Přizdi, ale ne že bych měl něco proti
loňským organizátorům Mišofovi a spol. Prostě z principu, rád bych, aby
v cíli byl také jednou nějaký nový vítěz. Přivolal jsem na Přizdi
hněv tmářských bohů? Nevím, ale Přizdi tady zabrzdili a nakonec se
propadli o několik míst v pořadí. Bude někdo Übertýmu schopen
konkurovat?
Tým TSUNAVLNAMI si
s Hanojskými věžemi poradil hravě.
Už jsem unavený, netroufám si dál řídit auto, jedu se vyspat do cíle.
Mít cíl v penzionu je nebývalý luxus. Máme k dispozici postele a sprchu!
Fakt je to pro psychiku skvělé. Stejně ale nemůžu usnout a pořád
kontroluji stav hry. Káznice má stabilní průtok, hráči stále
přicházejí a technika drží. Darwin se rozhoduje, že ji udržíme
v provozu jak dlouho to půjde (do svítání, kdy přestanou být vidět
stíny). Okolo půl šesté vystavujeme náhradní zadání na hřišti
Husovická. Jakkoli obdivuji výkony na špici pole, stejně obdivuhodná je
i vytrvalost těchto posledních týmů. Mezi vyzvednutím Záseku a
prolomením mřížek uplynulo mnoho hodin, přesto jdou dál. Nevzdali se
snadno! Tleskám jim alespoň v duchu. V 8 hodin je už Káznice uklizená a
organizátoři z ní jedou do cíle, aby stihli příchod vítězů.
Nad ránem konečně na hodinu usínám, ale budí mě divný pocit.
Kontroluji týmový kanál, ha, vypadá to, že někdo ukradl jeden míč
v Hapalovi. Kontrola už vyrazila. Naštěstí se nakonec ukázalo, že šlo
o planý poplach. Na čele se mezitím dějí věci. Ze stanoviště
12 nemáme data, chybí tam signál, ale 13. a 14. šifra jsou vždy
vyzvednuty Übertýmem, jenže s minimálním náskokem. Mají těsně
v patách pořád minimálně jeden tým a v nevelkém rozestupu ještě
několik dalších.
Vašek je na 15. Revolveru, jedeme za ním. Übertým stále luští, ale
už jsou tu i další týmy: TučňAáaak a Voy-a-ger. A o hodinu za
Übertýmem přicházejí Nejostřejší tužky v penálu, s přesvědčením,
že někdo už je dávno v cíli. Hned po nich ROFLCOPTER a Zakysanka. Jelikož
víme, že žádný tým z první trojice neudělal druhý zásadní krok
k pochopení šifry, šanci mají všichni.
Nad ránem je v sadu
Kleštěnec krásně.
ROFLCOPTER a TučňAáaak mají klíčová pozorování. Ale ta
„opačná“ – kdyby byli v jednom týmu a dali je dohromady, šifra by
okamžitě padla. Takhle musí přijít každý na to druhé. Koukám se
k Nejostřejším tužkám a nechápu. Jsou tu chviličku a už jim vychází
tajenka. Obešli totiž krychloidní podstatu šifry a dokázali naprosto
abstraktně uchopit analýzu a z ní vydupat správné čtení. TučňAáaak
už taky čte tajenku, s jejich chápáním principu v krychli pouze umí
přečíst řešení rychleji, takže vyrážejí na šestnáctku s obřím
náskokem… jedné minuty.
Vůbec nevíme, jak se 16ka bude chovat. Její první verzi vyluštil tým
asi za 45 minut, druhá verze jen odstraňovala drobné neelegance, ale šifru
nezlehčila. Raději už jdeme do cíle, kde vymýšlíme, jak paralelizovat
cílový úkol, pokud se nám přihrnou dva týmy zároveň. Trochu doufáme,
že se přece jen nakonec někdo urve, protože rozhodovat o vítězi cílovým
úkolem, to je trochu jak penaltový rozstřel.
Nejostřejší tužky
na šestnáctce.
A už je tu první běžec. Z týmu? Nejostřejší tužky v penálu!
Musí počkat na druhého, aby v souladu s pravidly mohli říct heslo a
pokračovat. Z úprku do cíle jsou však tak vyčerpaní, že asi první tři
minuty ze sebe nedokážou dostat nic, co by alespoň přibližně připomínalo
vtip. Když přijde jejich dívčí, větší část, trochu se to zlepšuje,
ale neopouštějí myšlenku, že ve vtipu by se měl objevit Chrudoš. Tomu se
nikdo z orgů nesměje. Naštěstí pro Tužky v rámci podobného
„nevtipu“ padlo slovo TMOU, což už je jeden z prvků, který
„správný“ vtip obsahovat má (tedy TMOU nebo blondýnu). Nejostřejší
tužky v penálu se dovtípí, že by měli zkoušet nějaké kategorie, ale
hlava už nefunguje, fakt se jim nedaří vymýšlet vtipy, googlí nějaké
předlouhé, které ovšem nejsou ty pravé. Nakonec přijdou na triádu a mají
už nárok na nápovědu. Ptají se posledního orga, co by ho rozesmálo, a ten
jim řekne, že vtip, co obsahuje otázku a odpověď.
Kolik orgů Tmou, Bedny a Zkratky je potřeba na výměnu jedné
žárovky? Aspoň 27!
Tomu se tři rozhodčí od srdce zasmějí a předávají Tužkám cílové
heslo právě ve chvíli, kdy přibíhá další tým. Tužky vyplňují heslo,
radují se z dokončení TMOU. Pak se nás ptají, kolikátí tedy skončili.
Aha, oni to neví?! Jste první! Bylo vidět, že doufali, ale nevěřili
tomu… Druhá radost!
Radost
vítězů!
Mezitím ovšem do cíle přiběhly hned tři týmy v rychlém sledu. Na
jednoho zbyde bramborová medaile. Kdo se porve s vtipem dřív? Zakysanka,
překvapivě dobíhající do cíle v brutálním finiši na druhém místě,
nebo TučňAáaak, nebo ROFLCOPTER? Paralelizujeme jejich vtipkování pomocí
udělátek, které ukazují smích či mračení tří orgů. Vtipy tří
skvělých týmů, které se doteď rvaly se 3D objekty a početními
analýzami, jsou vlastně strašně tragikomické. Většinou to nejsou vtipy, a
když už si někdo na něco vzpomene, je to dlouhý vtip na 2 minuty, což
u tohoto úkolu není efektivní. Mám dojem(?), že každý potřeboval
nápovědu, což nahrálo právě Zakysance, která dorazila do cíle jako
první a měla tedy první nárok na nápovědu. Druhé místo Zakysanka,
třetí ROFLCOPTER o minutu, čtvrtý TučňAáaak o další minutu. Takto
těsné výsledky na těžké hře, po 17 hodinách luštění a chození, jsou
nevídané. Do 13:00 ještě přiběhly 4 týmy, z nich 3 stihly vymyslet
formálně správný vtip. Svým způsobem nás nejvíc pobavil sedmý
Übertým, který vyprávěl opravdu dobré krátké kameňáky, takže byl
problém se nesmát. Ale bohužel zcela mimo kategorie. Mišof stupňoval svou
snahu vyprávěním stále ostřejších fórů, bohužel bez blondýny, bez
otázky, bez triády. Bez TMOU. Respektive všechny tři tyto kategorie
v některém vtipu padly. Jeden org se zasmál, Übertým, tím navnaděný,
chrlil další vtipy, ale pak zapomněl, o jaký „správný“ vtip se
jednalo. Legitimním prolomením úkolu by pochopitelně bylo si takový vtipný
vtip bez pochopení logiky zapamatovat, a až by měli 3 různé, seřadili by
je prostě jako historku za sebou a úkol by tím splnili. Nakonec potřebovali
2 nápovědy. O pořadí se ale v tu chvíli nebojovalo, takže jsme si to
prostě jen užívali. Ano, chápu, Übertým s takovým hodnocením souhlasit
asi nebude 😊
Ve 13:30 vyhlašujeme výsledky, i s transparentem Svobodu pro Ch. Letmo
analyzujeme celkové výsledky a jsme udivení, že to vyšlo tak dobře, jak
jsme si vysnili. Postupné odpadávání týmů, žádný náraz do zdi jediné
šifry, který by odpráskl polovinu pole, značné míchání s pořadím od
osmičky dál. Jen 3 drobné chyby, které unikly testerům i kontrolorům
(tedy o kterých ve chvíli psaní reportáže víme) a které nezkomplikovaly
hru. Mrazivé, ale zároveň krásné počasí.
Samozřejmě o tom, jaká byla TMOU 27, rozhodne ve vzpomínkách až čas.
Ale ačkoliv jsem si během roku několikrát za bezesných nocí, kdy hlava
odmítala přestat vymýšlet, jak opravit plánovanou šifru, nadával, že
jsem vůl, řekl bych, že se nám ta energie v téhle listopadové noci
vrátila.
A teď uklidit, vyčistit zuby a spát alespoň 12 hodin v kuse!
P.S. Ivo a Vašek před hrou tipovali statistiky hry. Tady
se můžete podívat na jejich srovnání s realitou.
Poslední úprava: 11. 11. 2026 09:42
