Zajímalo by mě, zda orgové při testech počítali s možností odhadovat
slova na základě asociačních dvojic a to, že hodně indicií vede na TO =
chlast a jestli to berou jako jeden ze zamýšlených způsobů luštění
šifry. >
Ahoj, ano, s touto možností jsme počítali a přijde mi naprosto
legitimní (teda ten chlast v tom početně lehounce hapruje, ale počítal
jsem s tím, že ETHANOL a ALKOHOL jsou na stejný počet písmen).
Tj. říkal jsem si že, např.:
- některé týmy hodně vyluští, oběhnou si třeba jen místa „vazeb“
a vykoukají ethanol z gridu.
- některé tým se pokusí vybrutit rozhodovací graf (myslel jsem si, že
až tak po 1–2 heslech, ale viděl jsem v terénu tým, který asi neměl ani
jednu šifřičku, a chápal Alkohol na základě sémantiky). Přišlo mi to
jako těžší, ale možné a vlastně super přístup.
- některé týmy vyluští jako první třeba COLA, podívají se na místa
křížků, najdou balóny a napadne je uhlovodík a pak to dodělají.
- říkal jsem si, že některé týmy mohou uhodnout hesla na Ch (tedy ne
Colu a Ohaře) jen na základě úvahy o asociační dvojici a začátku na Ch.
A že si ověří heslo v systému (byl tam, time out 5 minut, aby někdo jen
nechrlil slova na Ch).
- tým pochopí grid na základě pár šifřiček, a zbytek hesel si oběhá
a pak to nějak dodělá.
Dva šifrovací testerské terénní týmy vyřešily celkovou šifru spíše
luštěním a až ex post vyzvedáváním nápověd, ale statisticky nám to
potvrdilo pouze, že tato cesta vede efektivně k cíli. Ostatní možnosti,
jak vyřešit šifru, byly hypotetické, ale jak je vidět, děly se, a jsem
tomu rád.
Ještě bych rád poznamenal na námitky, že prostor byl strašně zarostlý
a že by to bylo hezčí jinde apod. Za mě ne! Míněno: autorským záměrem
celkových problémů. Tj. šifřička, šifra a prostor džungle tvoří celek.
Porvat se s orientací dle GPS v tzv. městské džungli považuji za možná
nekomfortní, pro někoho nepříjemné, ale z mého hlediska za zajímavé:)
Navíc mám rád urbex, a tohle je vlastně urbexové místo. Historie:
odkaliště popílku brněnských tepláren, které sloužilo k ukládání
průmyslového odpadu ze spalování uhlí. Svůj účel plnilo od konce
50. let až do roku 1997. Park tam samozřejmě zatím není, a kdoví kdy
bude. A já mám taková místa strašně rád a chtěl jsem se podělit.
Jakkoliv mi bylo jasné, že někdo to neocení, stejně bylo tohle stanoviště
míněno jako „dárek“ před terénem: bohatě si užít nějakého méně
standardního problému stylu „hra ve hře“. Místo nárazu do zdi
těžkých šifer. No a splnil jsem svou IS povinnost, myslím, že těch trnů
jsem si odnesl nejvíc já sám, při průzkumu, prořezávání některých
míst a roznosu:):):)